Deutsch
English
Română
Српски / Srpskohrvatski
Čeština

Historie éterických olejů je neoddělitelně...

Historie éterických olejů je neoddělitelně spjata s celkovým rostlinným léčitelstvím.

 

Již v roce 3000 před Kristem používali staří Egypťané aromatické rostliny k medicínským a kosmetickým účelům a též k nabalzamování svých zemřelých.

 

Hippokrates, který je dodnes označován za otce medicíny, uvádí ve svých postupech celou řadu léčivých rostlin.

 

Arabský lékař Avicenna zanechal v  10. století cenné záznamy, ve kterých popisuje účinky více než 800 rostlin na lidské tělo. A právě Avicennovi je připisován počátek a vývoj destilačních technik sloužících k přípravě éterických olejů. On sám není pravděpodobně vynálezcem této techniky, nicméně zdokonalil postup výroby, jak dokazují nálezy primitivních destilačních aparatur z období jeho života.

 

Ve 12. století se stala tato „aromatická Arábie“, tedy éterické oleje věhlasnými v Evropě.

 

V 16. století se literatura s rostlinným léčitelstvím velmi rozšířila a na základě různých návodů bylo možno připravit oleje a vonné vody. Metody rostlinného léčitelství se začaly uplatňovat v praxi.

 

Nicholas Culpeper napsal v 17. století vášnivé pamflety proti lékařům, kteří předepisovali jedovaté látky jako např. rtuť; dnešní obavy z vedlejších účinků některých léků tedy nejsou nic nového.

Velké církevní procesy a čarodějnické upalování jsou srovnatelné s metodami chemoterapie, kterou lékaři prosazují jako to jediné správné vědění „bíle ženy medicíny“, nechtějí připustit jiné alternativní možnosti.

 

V 18. a 19. století objevili chemikové aktivní složky léčivých rostlin a identifikovali mnohé látky (např. kofein, chinin, morfium, atropin…), které hrály v rostlinném léčitelství významnou roli. Jejich poznatky však odvedly pozornost od využití rostliny jako celku. Éterické oleje byly i nadále používány a jak uvádí různá literatura, mnohé léčivé rostliny se objevují až do 20. století. Levandule, peprmint či myrta jsou i dnes ve farmacii všeobecně využívány, avšak stále více se setkáváme se syntetickými látkami, které vznikají jako vedlejší produkty ropných rafinerií. Jejich vývoj se urychlil v druhé polovině 20. století, a to se všemi všeobecně známými katastrofickými důsledky.

 

Na dálném východě, hlavně v Indii a Číně je použití rostlin k léčebným účelům tradiční metodou, která je bez přerušení součástí této kultury již tisíce let. Jinak je tomu v Evropě, kde se teprve dnes vracíme ke ztracenému vědění rostlinného léčitelství a objevujeme tyto jedinečné postupy.

 

Co jsou vlastně éterické oleje?

Jsou definovány jako vonné, těkavé produkty, které se za pomoci fyzikálních postupů získávají z určitého druhu rostlin. Často se setkáváme s popisem, že se jedná o části rostlin, kde přebývá duše a skrytá síla.

Éterický znamená „nebeský“ a toto označení dokazuje, jak velký je přínos, který oleje přinášejí. Bývají označovány jako esence či léčivé esence, protože jsou tím esenciálním u rostliny.

Vonné látky jsou „uskladněny“ v různých částech rostliny. Nejcennější a okouzlující jsou:

 

 

 

oleje z květů jako růže, jasmín nebo Ylang Ylang. Najdeme je i v:

 

listech jako u šalvěje a tymiánu, v

 

kořenech jako u  trávy vetiver, v

 

semenech jako u angeliky  lékařské, ve

 

dřevě jako u santalového dřeva, v  

 

kůře jako u skořice, ve

 

smůle jako u myrty nebo ve  

 

slupkách jako u citrónu nebo pomeranče.

 

Nejčastěji používaná metoda při získávání olejů je destilace vodní párou. Tento postup zaručuje nejenom nejlepší výtěžek a čistotu produktu, ale jedná se o relativně jednoduchou a levnou metodu. V ojedinělých případech se však nepodaří dosáhnout požadovaného výsledku, a to tehdy, pokud je teplota při destilaci příliš vysoká a dochází ke znehodnocení citlivých substancí nebo je množství získaného oleje příliš malé. Může se stát, že květy nejsou pro destilaci vhodné.

K získání éterických olejů se používá i dalších postupů – pomocí těkavých látek (hexan nebo dnes častější oxid uhličitý) nebo za pomoci tuku, který rostlina absorbuje a poté vylučuje. Metoda získání cenných látek závisí na druhu rostliny, extrakce s těkavými látkami se používá například u mimózy a vanilky, metoda anfleurage u jasmínu a tuberózy.

 

Metody získávání éterických olejů:

*

anfleurage

*

destilace

*

lisování za studena

*

chemickým procesem

*

extrakce oxidem uhličitým

Anfleurage

Tato zcela jistě nejstarší metoda získávání éterických olejů využívá schopnost tuků nebo mastných olejů, které vážou a zadržují vonný olej z okvětních lístků. Některé květy jako třeba jasmín produkují nadále i v odříznutém stavu vonné silice, výtěžek je tedy podstatně výnosnější. Čerstvě natrhané květy jsou citlivě vtlačeny do asi 3 mm silné tukové vrstvy, která je opětovně roztírána na skleněnou deska. V tomto stavu jsou ponechány určitou dobu – podle druhu rostliny, u jasmínu se jedná až o 24 hodin. Poté jsou květy sklepány nebo ručně odstraněny ze skleněné plochy. Celý postup se opakuje až 30x, tak aby došlo k úplnému nasycení tuku vonnými látkami. Pomocí alkoholu jsou poté éterické oleje zbaveny tuku a výsledným produktem jsou vysoce kvalitní a cenné oleje.

Destilace

Tento postup využívá vodní páru, která vstřebává vonné silice a vynáší je směrem vzhůru. Destilační aparát se skládá z velké cylindrické nádrže, která se nazývá alambik. Rostliny jsou zde naneseny na rošt a vodní pára, která skrze tento rošt stoupá vzhůru, vstřebává vonné esence rostlin a vytváří směs z oleje a vody. Nádrž je uzavřena speciálním uzávěrem, pod kterým se usazuje nasycená pára a ta pak odchází speciální rourou, kde je vodou ochlazena, do sběrné nádoby.

Éterické oleje jsou zpravidla lehčí než voda a plavou na hladině. Ve sběrné nádobě jsou tedy oleje odebírány z vodní hladiny nebo oddělovány pomocí „Florentýnské láhve“. U destilace je třeba přikládat velký důraz na celkovou teplotu při procesu, kvalita získaných olejů závisí právě na výšce teploty destilace. Vyšší teplota umožňuje sice větší výtěžnost, kvalita však bývá horší a olej není tak čistý.

Aby byla zajištěna dobrá kvalita olejů, musí být destilace prováděna velmi pomalu a pozvolně. Jen tak je zaručeno, že se cenné součásti rostlin stanou v nejvyšší možné míře součástí éterických olejů.

Lisování za studena

U citrusových plodů jsou éterické oleje obsaženy ve slupkách. Metoda lisování za studena spočívá v jednoduchém postupu. Slupky jsou nakrájeny na menší kousky a smíchány s vodou. Strojně jsou potom za studena lisovány. Směs vody a oleje se odděluje pomocí centrifugy.

Chemický postup

Metoda získávání éterických olejů chemickými prostředky se začala využívat teprve na počátku 20. Století. Rostliny jsou smíchány s chemickou látkou, jako je aceton, petrolejová éter či uhlovodíky. K oddělení cenných esencí dochází při destilaci za určitých teplot. Olej při procesu kondenzuje, pomocná chemická látka ne. Získaná krémová látka „Concrete“ je smíchána s alkoholem a po opakované destilaci dochází ke vzniku „Aslolu“ – oleje, který se však vyznačuje relativně nízkými účinky. Při této metodě není zcela vyloučeno, že získané oleje obsahují zbytky při procesu použitých látek a proto není vhodné používat je při aromaterapii.

Extrakce oxidem uhličitým

Metoda extrakce oxidem uhličitým byla objevena teprve v posledních letech. Výhodou této metody je získávání olejů za relativně nízkých teplot a to zaručuje plnohodnotné zachování vonných esencí a kvality oleje. Nevýhodou je potom k procesu potřebný tlak asi 200 barů, tedy nutnost velmi technicky náročné a finančně nákladné destilační aparatury.

Kritéria kvality

Kyslík a světlo v kontaktu s éterickými oleji snižuje jejich trvanlivost a proto jsou plněny do tmavých flaštiček opatřených kapátkem. Tím dochází k minimalizaci přístupu světla a kyslíku, které oleje znehodnocují.

 

Na druhé straně můžeme čerstvé, ještě neharmonické oleje nechat uměle stárnout tím, že lahvička zůstane otevřená. Po několika dnech vyprchá to „ostré“ a my tak získáme fantastický olej.

 

Jestliže je olej hned od začátku lehký a „bez charakteru“, nikdy se nám už z něj nepodaří získat něco obstojného.

Vysoce kvalitní oleje mají trvanlivost 4 – 5 let při správném skladování (důležitá je stálá teplota).

 

V závislosti na počasí může barva a vůně éterických olejů rok co rok lehce kolísat a to i tehdy,

 když olej pochází ze stejné sklizně a je vyroben na stejné destilační aparatuře.

Každý rok se nepodaří vyrobit olej stejné kvality, nepříznivé klimatické podmínky, které ovlivňují sklizeň rostlin a jejich případný nízký výnos mohou hotové produkty nepředstavitelně zdražit.

 

Nejdůležitějším kritériem je důvěra v prodejce éterických olejů.